KVZPR Kařez 22.10.-23.10.2016

S blížícím se koncem října nadešel víkend, kdy  jsme se po celoročním snažení chtěli tak trochu blejsknout na KVZ.... malý , řešitelný problém nastal 14 dnů před zkouškami, kdy Zack přestal spolupracovat s manželem a dělal, jako by mu mozek během sezony někde vypadnul.  Zkusili jsme změnu a já jsem začala znovu  cvičit. Pes se mnou chodil s chutí a radostí, vypracovával přesné vlečky, využíval nos k rychlým dohledávkám. Zcela připraveni jsme vyrazili až v sobotu ráno směr Kařez. Na místě při venčení mi přinesl krásný shoz a já nabyla dojmu ,že dnes to bude krásná práce. Vzduch sice voněl  podzimním vlezlým chladem, ale také houbami a příjemnou atmosférou. Ve skupině vůdců se objevila i známá tvář , tady kousek od nás a den byl zase o něco víc hezčí. Při nástupu nás jsme se dověděli podstatné věci, hlavně, že jako první budou klidy. Po vytažení  startovního čísla 11 ,jsem stále byla jista , že dnes je ten den, kdy nás nic nepřekvapí.  Zack zůstává odložený volně, není to pes, který mi uteče, o střelbu se zajímá a hledí,kde co padne.  Ve chvíli, kdy se blíží honci,začne tiše kňourat. V ten okamžik  mám pocit, že musí být víc slyšet moje srdce. Pes  svou pozici neopustí, ale přes všechno je hodnocen známkou 1 a tím se náš letošní cíl stává nezdolán . Je mi  to neskutečně líto a do dalších disciplin nastupuji velmi rozhozená, naštvaná a neklidná.  A světe div se, pes toho okamžitě využívá.  Na šoulačce předvádí koulení a plavbu v hromadě listí, jako by věděl, že dnes už nám o nic nejde a s druhou 1  uvazuji rezavou pomstu na barvářské vodítko, s koronou v zádech nasazuji svého chlupatce na začátek stopy.  S radou  p. rozhodčího, abych vodítko držela pevně,scházíme 2x ze stopy,ale tempo není tak velké  a já zapomínám na vztek a nervozitu. Pomalu jdeme a vidím, že i pes  se zklidnil. Nos zabořený nízko u země slibuje zdárný konec práce. Vidím dohledávaný kus  a nechávám Zacka dodělat  jeho práci.  Jsem ráda za pochvalu za vynikající práci, sice od poloviny stopy, ale ...